Členové Bumblebees rádi přespávají na zříceninách hradů v našem okrese.

9.5.2014 – První noc z našeho závazky jsme se rozhodli strávit noc na zřícenině Fürstenwalde, která se nachází na vrchu Zámecká Hora která je po turistické trase dobře přístupná. Vlakem jsme dojeli do Vrbna p. Pradědem a potom jsme již šli po svých. Cestou nechyběla zastávka na ruskou zmrzlinu, na kterou nás nalákal reklamní poutač u cesty. Pro výstup jsme zvolili obtížnější trasu, která vedla pímo do kopce a poté kolem skal, kde jsme se museli přidržovat řetězů. Cesta byla zdlouhavá – často jsme zastavovali. Zuzka byla na vrchu první a stihla ještě západ slunce. My ostatní jme dorazili těsně po západu a chystali se na nocleh pod přístřeškem rozhledny, která stojí přímo nad pozůstatky hradu a dva odvážlivci si u ohniště pod rozhlednou postavili stan. Na plynovém vařiči jsme uvařili čínskou polévku. Postupně jsme navštívili všechny výhledy a když se úplně setmělo, šli jsme spát. Kolem 23. hodiny nás probudili hlasy a blížící se světla. Ve stanu propukla panika a na rozhledně rovněž. Všichni jsme ze spacáku sledovali kdo to jde. Bylo to 15 polských turistů, kteří podnikali noční přechod Jeseníků, jak jsme se od nich později dozvěděli. Kolem 3. hodiny nás zastihla mohutná vichřice s drobným deštěm, který dokonale provlhčil naše spacáky. V 5:30 vyhledáváme první paprsky slunce, abychom se mohli usušit. Stejnou cestou jsme se vrátili zpátky. Bylo to super!

Více info o hradu ZDE. Pověst o hradu F’urstenwalde ZDE.

 

 

20.9.2014 – Do Krnova jsme jeli opět vlakem. Zde čeká zdravotník se svým autem aby nás zbavil zbytečné přítěže – všech zavazadel a tak vyrážíme na lehko a můžeme si cestu přes zadní Cvilínský kopec náležitě vychutnat a kochat se krajinou. U penzionu Šelemburk jsme si zavazadla opět vyzvedli. Po příchodu na hrad sháníme dřevo již s baterkami. Obloha je hodně zatažená a je špatná viditelnost. Oheň rozděláváme celkem hladce a za chvíli již vaří voda na pohankovou polévku s pórkem. Jelikož si všichni zapomněli lžičku, koluje kotlík s jednou lžičkou hodně dlouho. Sedíme u ohně a besedujeme. Náhle se ozval děsivý výkřik. Všichni u ohně strnuli a dívali se jeden na druhého, zda jeden z nás nechybí. Bohudík jsme zjistili že nikdo nechybí a tudíž výkřik nebyl způsoben nikým z nás. Bylo 23 hodin. Do půlnoci vydrželi jen ti nejotrlejší. Všichni ostatní po přečtení krnovské pověsti o hradu Cvilín si šli raději lehnout. Ve 4 ráno opět začalo pršet. Ti kdo nespali unikli do klenby, zbytek přečkal déšť spící pod celtami. Cesta na vlak již byla prosvícena sluncem a cestou jsme uschli.

Více info o hradu ZDE. Pověst o hradu Cvilín ZDE.

 

 

15.5.2015 – V odpoledních hodinách jsme se vydali ze Zátoru směrem na Burkvíz. Nejprve vlakem, poté autobusem. Cesta byla příjemná, počasí nám přálo. Cestou jsme se v obci Burkvíz zastavili u místního pomníku 1. a 2. světové války a posvačili. Tímto jsme způsobili v tak malé obci značný rozruch. Paní z protějšího domu se s námi dala do vážné diskuse. V závěru nám poradila dle jejího dobrozdání kratší cestu, než kterou jsme měli naplánovanou. To způsobilo, že při západu slunce jsme se ocitli bohužel ne na zřícenině, Lugislandu (Burkvízu), ale na vedlejším kopci strážnice. Po shlédnutí úžasného západu slunce jsme rychle začali sbírat dřevo na přípravu večeře. Vynikající párky a pohanková polévka, která vždy zahřeje a posilní. Usínáme velmi rychle a nevadí ani přečtení pověsti o zakleté panně z Lugislandu, která má velmi dramatický konec. Určitě si přečtěte více ZDE.

 

 

12.06.2015 – Odjíždíme ze Zátora směr Karlovice. Cestou z nádraží se neopomeneme zastavit v místní cukrárně, která má vynikající zákusky. Občerstvení a zmlsaní zachtělo se nám ještě trochu se před noclehem okoupat. Po cestě tedy smáčíme nohy a další části těla v místním splavu. Cesta vzhůru vedla oklikou po žluté turistické znače, jelikož nikdo nevěřil, že podél hradního potoka musíme k hradu dojít. Hrad dobýváme již tentokrát po západu slunce totálně zničení. Chystáme dřevo, budujeme z celt přístřešek, jelikož v dálce slyšme hromy a blesky. Opékáme párky, vaříme polévku, vyprávíme strašidelné příběhy…. Po vypuknutí průtrže mračen musíme opustit oheň i polévku a jdeme spát pod přístřešek. Noc je krušná, přívaly deště zničující (pozn. spíme jako sardinky na ploše 2x3m pro 9 osob). Všichni byli rádi, že se dožili rána.

Více o hradu ZDE. Pověst o hradu Freudenstein ZDE.